Vše pro pacienta, vše pro studenta. Na I. klinice TRN to platí už 90. let

WHO stále považuje tuberkulózu za světovou zdravotní hrozbu. Každoročně na ni zemře 1,4 milionu lidí, převážně v méně rozvinutých zemích světa. U nás zemře na tuberkulózu každý rok zhruba 20 lidí – většinou se jedná o případy, kdy je nemoc diagnostikována pozdě, mnohdy ji objeví pitevní nález. Jedním z pracovišť, kde se toto onemocnění léčí, je I. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN. Historii její 90. leté historie připomněl během přednáškového odpoledne v lékařském domě čerstvě emeritní přednosta kliniky prof. Jiří Homolka. Z jeho přednášky čerpáme i na následujících řádkách, kde přibližujeme hlavně význam prvních dvou přednostů kliniky.

 

Klinika vznikla jako Ústav pro studium tuberkulózy při Karlově univerzitě v roce 1932 z podnětu prof. Jaroslava Jedličky, který je u nás považován za zakladatele ftizeologie. Tehdejší ústav byl vůbec prvním pracovištěm, které se v Československu zabývalo výukou mediků v oblasti tuberkulózy. Jeho sídlem byla do roku 1942 dnešní Fakultní nemocnice Bulovka, poté se pracoviště kvůli Němcům, kteří Jaroslava Jedličku a jeho kolegy z Bulovky vystrnadili, na tři roky přemístilo do provizorní barákové nemocnice v Motole. V roce 1945 se již jako klinika 1. lékařské fakulty přesouvá do Kateřinské ulice 19. Lékaři a další zdravotníci zde v pětipatrové budově disponovali 72 lůžky, ale v roce 2009 došlo ke zrušení lůžkové části a redukce kliniky na ambulantní zdravotnické zařízení. 

Díky velikému úsilí současného přednosty doc. Jiřího Votruby a vrchní sestry Bc. Kateřiny Lípové získala klinika lůžka po II. oční klinice v areálu VFN. Na novou adresu se přestěhovala v roce 2012 a k dispozici zde má 16 standardních lůžek a pět lůžek intermediární péče. Při zhoršení stavu mohou být pacienti naopak přeloženi na KARIM 1. LF UK a VFN. 

Nejdéle vedl kliniku její zakladatel prof. Jaroslav Jedlička, a to v letech 1932 až 1961. Jaroslav Jedlička, kromě toho, že založil kliniku i obor zaměřený na tuberkulózu a v roce 1950 vydal pro studenty rozsáhlá skripta o této nemoci, se věnoval také historii medicíny. Sepsal například pozoruhodnou, byť nevydanou monografii o historii tuberkulózy, ve které prameny ponechal ve svém původním jazyku, ať už hebrejštině, řečtině nebo latině. Zabýval se také osobou Jana E. Purkyně a jeho významem pro českou medicínu.

Korunní princ s mezinárodním renomé 

Doc. Ladislav Levinský, korunní princ otce zakladatele, jak ho nazval prof. Homolka, figuroval na pozici přednosty od roku 1961 až do roku 1978. Nese řadu zásluh na rozvoji kliniky. Vybudoval mykobakteriologickou laboratoř, rozšířil zaměření kliniky – začal se věnovat například sarkoidóze a intersticiálním plicním procesům. Rozvíjel také využití zobrazovacích metod, konkrétně tomografu. I v totalitní době udržoval kontakty se zahraničím, díky čemuž mohl v Praze uspořádat 3. celosvětové sympozium o sarkodióze. Doc. Levinský vynikal erudicí nejen v medicíně, ale i v umění. Prof. Homolka například vzpomíná, že během vánoční besídky z hlavy recitoval Goethova Fausta. 

V rozvoji kliniky a jejích zaměření pokračovali nejen přednostové, ale i další pro kliniku významní lékaři. Doc. František Macholda se například začal věnovat bronchogennímu karcinomu, jenž je hlavním odborným zájmem současného přednosty doc. Jiřího Votruby. Doc. Jitka Petříková jako první prováděla na klinice bronchoskopii. V oblasti sarkoidózy na doc. Levinského navázali dr. Vratislav Altmann a doc. Vladimír Votava, který působil v letech 1990 až 1998 na klinice jako přednosta. Během její existence vznikla na klinice řada odborných publikací se zaměřením na uvedené obory. 

Lékaři dnešní I. kliniky tuberkulózy se považují za žáky prof. Jaroslava Jedličky, věrni jeho zásadám: vše pro pacienta, vše pro studenta, zavádění nových metod, výzkum, publikování.

mal