Rozvoj Jedničky je strategický a zároveň nadčasový

V dnešní době, kdy je prakticky veškerá pozornost upínána k jedinému tématu celosvětové pandemie COVID-19, se může téma rozvoje fakulty jevit jako nepříhodné. Řada čtenářů se jistě může ptát, proč není Jednička věnována pouze současné situaci související s novým typem koronaviru SARS-CoV-2. Pokusím se odpovědět na konkrétním a aktuálním příkladu. Když vznikal program projektu BIOCEV, naše fakulta jako jediná zařadila do návrhu laboratoř pro práci s vysoce infekčními agens. Po vypuknutí pandemie COVID-19 bylo centrum BIOCEV jedním z prvních akademických pracovišť, jež se zapojilo do testování pacientů a přispělo k navýšení tolik potřebné testovací kapacity o stovky vzorků denně. Bez infekční laboratoře, kde probíhá příprava biologického materiálu, by se BIOCEV – i přes veškeré vybavení dalších svých laboratoří – nemohl do testování zapojit.

Při budování centra BIOCEV nikdo z nás nepředpovídal dnešní nouzový stav. Považovali jsme však za správné, aby součástí rozvojového projektu fakulty bylo i „něco navíc proti standardu“. Něco, co možná v tu chvíli nebylo nejžhavější prioritou, ale absence čehož by v případě potřeby v budoucnu znemožnila vydat se určitým směrem. Netěší mě, že se prozíravost naplnila zrovna nyní a v této podobě, jsem nicméně hrozně rád, že díky tomu můžeme dnes právě takto významně pomoci. I proto si myslím, že je téma rozvoje fakulty hodno pozornosti. Vzhledem ke končícímu funkčnímu období stávajícího vedení si dovolím pojmout článek jako bilanční zhodnocení resortu za dobu našeho působení. 

Doba nedávno minulá 

Předchozí programové období fondů EU 2007–2013 přineslo faktické vyloučení Prahy coby bohatého regionu z řad uchazečů o velké investiční dotace na infrastruktury. Malou náplastí byl vznik několika center v těsném okolí Prahy. Nicméně část dotací, která sem mířila, hrubě neodpovídala poměru množství a velikosti pražských vědecko-výzkumných institucí vůči zbytku země, kde rostla centra za miliardy skoro jako houby po dešti. I tak se fakultě dařilo získat v méně dotovaných výzvách projekty v řádu až desítek miliónů korun, které významně přispěly k jejímu rozvoji (např. Výzkumné laboratoře buněčné biologie a metabolomiky nebo Zobrazovací centrum pro biomedicínu a lékařské nanotechnologie). Od začátku jsme se také zapojili do již zmíněného projektu BIOCEV – Biotechnologického a biomedicínského centra Akademie věd ČR (AV ČR) a Univerzity Karlovy (UK) ve Vestci u Prahy.
Dnes je BIOCEV pokládán za příklad po všech stránkách zdařilého projektu, a to i na nejvyšších úrovních. Po náročném období přípravy a realizace, mnoha komplikacích a pochybách, můžeme dnes hodnotit projekt jako velmi úspěšný. Zcela prokazatelně to dokládají výsledky vědecké práce a množství grantů, které naše skupiny v centru získávají (téměř 20 % fakultního objemu vědeckých grantů včetně 4 projektů PRIMUS). Ostatně projekt patří mezi nejlépe hodnocené z celého programu Center excelence a jeho jméno už má dobrý zvuk nejen u nás, ale i v zahraničí. Když na konci období uvolnilo ministerstvo školství nedočerpané zdroje prostřednictvím výzvy na investiční rozvoj i pro Prahu, využili jsme příležitost a získali 2 projekty v souhrnu za 150 miliónů korun na rozvoj přístrojového vybavení. Větším a kompaktnějším byl projekt Center for Advanced Preclinical Imaging (CAPI), díky kterému fakulta vybudovala nejen na české poměry unikátní centrum preklinického zobrazování. V dalších letech se vybavení CAPI, díky jeho zapojení do národních infrastruktur, dále rozšiřovalo, takže v současnosti centrum svým vybavením snese srovnání s nejlepšími obdobnými pracovišti v celosvětovém měřítku. 

Díky OSTR fakulta získala přes půl miliardy za 5 let 

Do programového období EU fondů 2014–2020 jsme vstupovali s jasně deklarovanými cíli – získat minimálně 250 miliónů korun, 500 miliónů jsme si vytkli jako hranici úspěchu. Zkušenosti z předchozích let napovídaly, že „amatérský“ přístup přípravy žádostí o projekt jejich budoucími vědeckými řešiteli, byť s podporou výborně fungujících oddělení děkanátu, výrazně snižuje šanci na úspěch. Klíčovým a často rozdílovým prvkem je administrativní manažer projektu, který rozumí jazyku předkladatele výzev, umí ho přeložit řešitelům, zkoordinuje přípravu všech potřebných součástí (od vlastní náplně projektu přes personální záležitosti, rozpočet či veřejné zakázky až po tvorbu indikátorů), vše sjednotí a sestaví finální podobu žádosti. To potvrzovaly i příklady institucí, které takovým aparátem disponovaly prokazatelně ke svému prospěchu. 

Proto jsme administrativní zázemí fakulty rozšířili o Oddělení strategického rozvoje (OSTR), které se postupně díky zvyšujícímu se počtu projektů rozrůstalo na dnešní 4členný, skvěle fungující tým. Na začátku jsme ještě využívali služeb externích specialistů na evropské projekty, v posledních letech je již veškerá práce s přípravou žádostí a následnou realizací těch úspěšných plně v režii fakulty. O kvalitě našeho administrativního aparátu svědčí např. celouniverzitní projekt Mobilita, jenž umožnil pracovní pobyty našich zaměstnanců v zahraničí i příjezdy zahraničních odborníků k nám a ve kterém jsme prakticky kompletní administrativní metodiku vytvořili u nás (vzhledem k její absenci ze strany nadřízených orgánů), aby ji posléze přejaly i ostatní fakulty UK. 

Za 5 let fungování OSTR, samozřejmě ve spolupráci s ostatními odděleními děkanátu, které nelze opomenout, připravilo či se podílelo na přípravě bezmála 50 žádostí o projekty z fondů EU. Naše fakulta získala jako hlavní řešitel či spoluřešitel 22 projektů a 1 je ještě ve fázi hodnocení. Celková přidělená částka dosáhla k dnešnímu dni cca 512 miliónů korun pro 1. LF UK. 

Je potřeba zdůraznit, že tyto peníze nejsou zadarmo. Evropské projekty vyžadují spoluúčast žadatele, která v průměru představuje asi 5 % celkových nákladů. Tento fakt spolu s povinnou udržitelností projektů v předkládané podobě ještě 5 let po skončení financování patří mezi hlavní důvody, proč jsme na fakultě pečlivě vážili, kolik projektů do jaké výzvy a v jaké výši podáme.

Centrum nádorové ekologie 

Pokud vybrat z projektů jediný, zvláštního zřetele hodný, pak je jím bezpochyby Centrum nádorové ekologie (CNE) zahrnující několik pracovišť naší a Přírodovědecké fakulty UK i partnery z AV ČR a vedené přednostou Anatomického ústavu prof. Karlem Smetanou. Projekt z výzvy Excelentní výzkum je naším největším projektem z operačních programů, z téměř 300 miliónů jde týmům z naší fakulty více než polovina. Jeho význam a kvalitu potvrdil i úspěch navazujícího záměru v tzv. Pre-screeningu strategických projektů nebo udělení ceny Česká hlava 2019 jednomu ze spoluřešitelů CNE, doc. Janu Brábkovi z Přírodovědecké fakulty UK. Nepovažuji za náhodu, že CNE získalo pracoviště, které se dlouhodobě řadí k těm, jež výborně spolupracují s administrativním soustrojím děkanátu – jak na přípravách, tak i realizaci projektů, při dodržování termínů či kvality připravovaných podkladů. 

Kampus Albertov 

Projekt Kampusu Albertov je v přípravě už dlouho a vzhledem ke svému rozsahu by vydal na samostatný článek. Práce na realizaci stavby intenzivně probíhají. Jelikož však ze strany poskytovatele financí není zatím stále uzavřena klíčová otázka financování, a to i s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci, plánované zahájení výkopových prací letos v létě nejspíše nenastane. Naše participace drží od začátku konzistentní linii směrem k vybudování vědecko-výzkumného centra mezinárodního formátu s důrazem na vynikající technologické zázemí, okolo kterého se soustředí to nejlepší z vědy, co máme či spíše budeme mít. Snažíme se projekt směřovat tak, aby jeho dispozice nebyly limitovány jen orientací na současné specifické potřeby několika málo konkrétních směrů a týmů, ale aby byl do budoucna přístupný a otevřený prakticky pro jakýkoli vědecký záměr a směr. Jsem rád, že se to daří a že Kampus Albertov se opravdu připravuje jako univerzální a modulární centrum moderní vědy. 

Co se nepovedlo 

Tak jako v každém počínání se ne vždy vše vydaří, sluší se po výčtu úspěšných aktivit uvést i to, co se nám nepovedlo. Nepodařilo se získat velký investiční projekt na zkvalitnění vzdělávací infrastruktury vysokých škol, kde jsme žádali o více než 400 miliónů korun na technologické zázemí, zejména simulátorových technologií a dalších přístrojů. Mírně se to podařilo kompenzovat díky naopak velmi dobře nastavené výzvě „Nábytek“, kde jsme za získaných 60 miliónů alespoň malou část původně plánovaného vybavení pořídili.

Do ztracena vyšuměl také záměr tří pražských lékařských fakult UK a Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy na vybudování společného Regionálního simulačního centra zaměřeného na popromoční vzdělávání zdravotníků. Za nás poměrně podrobně připravenému projektu se po úvodním pozitivním přijetí na ministerstvu zdravotnictví začaly z různých stran objevovat všeliké více či méně objektivní překážky a komplikace, až se o něm nakonec přestalo mluvit úplně. 

Velké zklamání nám připravila iniciativa ministerstva školství „Pre-screening strategických projektů“ vyhlášená s cílem vybrat celonárodní strategické projektové záměry s evropským přesahem, aby mohla být jejich realizace zahájena hned od začátku dalšího programového období. Z 10 vybraných projektů (z 50 podaných) naše fakulta jeden vedla (Národní centrum pro studium nádorových onemocnění) a v dalším byla partnerem. 

Rozpočet pro 1. LF UK dosahoval bezmála půl miliardy korun. Bohužel byl program záhy po vyhlášení výsledků bez jakéhokoli zdůvodnění zrušen Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Ale i neúspěchy k životu patří a přinesly cenné zkušenosti. 

Bez vynikajících učitelů a vědců se neobejdeme 

Závěrem bych si dovolil zhodnotit uplynulé období z pohledu rozvoje fakulty jako úspěšné, byť až čas ukáže, v jaké míře. Podařilo se nám pořídit množství technologického vybavení, finančně podpořit řadu aktivit a významně přispět ke zlepšování podmínek pro výuku i vědeckou činnost. Fakulta dnes disponuje administrativním aparátem, který umí velmi kvalitně připravit i realizovat projekty nejrůznějšího obsahu. Vlastní zhodnocení těchto komodit však už leží na všech, co na 1. LF UK pracují, učí a bádají. Bez vynikajících uživatelů vyjdou sebelepší prostředky a podmínky do značné míry vniveč. Je paráda mít v garáži závodní Ferrari – pokud k němu ale chybí schopný řidič, bude se stejně ploužit mezi slabšími vozy, jen bude násobně dražší na provoz a údržbu. Zároveň nám i dnešní extrémní zkušenost připomíná, že vážně myšlený rozvoj by se neměl omezovat pouze na pokrytí aktuálních potřeb, ale měl by se snažit cílit na potenciální potřeby budoucí. 

Ivan Mikula, proděkan pro rozvoj fakulty