Pomůže léčbě poruch příjmu potravy reforma psychiatrie?

 Proč počet lidí se závažnými poruchami příjmu potravy roste? Který gen je za anorexii odpovědný? Jakou roli při poruchách příjmu potravy hrají emoční centra v mozku? A pomůže psychiatrická reforma v léčbě těchto pacientek?

Závažných onemocnění poruchami příjmu potravy stále přibývá – a to jak ve světě, tak i u nás. Pacientky s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů a s nekončícím strachem z tloušťky se na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze léčí několik týdnů až měsíců. Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou pět šest let. Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem ale od prvních historických kazuistik zůstává – dosáhnout normální hmotnosti, smířit se s tím a vrátit se k životu.
České pacientky mají při závažnosti diagnózy štěstí v neštěstí. Mohou totiž v ústavní léčbě, která je někdy při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců. Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích, říká vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., která je hlavní pořadatelkou letos již 11. mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě.

Skryté i během hospitalizace
V populaci psychiatři evidují 1 až 1,5 % osob s anorexií a cca 3 % s bulimií, celkem je tedy v populaci asi 5 % nemocných s poruchami příjmu potravy. Dívek s anorektickým chováním, podle prof. Papežové, stále přibývá. Proč? Roli hraje více faktorů. Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá, nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby. Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné a dlouhodobé problémy s jídelním chováním tají a další péči odmítají. „Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze právě tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat,“ říká prof. Hana Papežová.
Psychiatři už někdy léčí i tři generace pacientů s patologickým jídelním režimem. „Máme matky s anorektickou anamnézou nebo celoživotními nezdravými dietami, kterými svým dětem dávají velmi rizikový příklad,“ podotýká psychiatrička. Svou roli hraje i genetika. Pacientky s diagnózou poruch příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny. Lékaři internisté na konferenci poukážou na zkušenosti ze své praxe, kdy se i za střevními problémy může skrývat anorexie.
Vedle mentální anorexie v Centru pro poruchy příjmu potravy lékaři stále častěji pečují o pacienty s psychogenním přejídáním, které je oproti restriktivní anorexii na úplně opačném konci spektra těchto onemocnění. „V poslední době léčíme více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému. Právě pro anorexii typický strach z tloušťky je u těchto pacientů ještě větší a onemocnění se hůře léčí. Při stanovení diagnózy v těchto případech psychiatři spolupracují i s obezitology,“ podtrhuje prof. Papežová a připomíná příčiny tohoto problému – nárůst počtu obézních dětí, stigma obezity a kulturální tlak na extrémní štíhlost.

Novinky výzkumu a emoce v léčbě
„Tradiční obor klinické praxe doplňují lékaři Psychiatrické kliniky 1. LF UK moderními vyšetřovacími metodami mozku (kde se ukazuje zásadní role emocí) a zároveň právě nyní psychiatři přicházejí s novými daty genetického výzkumu pacientů s poruchami příjmu potravy. Lékaři a vědci naší fakulty opět dokazují, že posouváme možnosti léčby, a tím lepší i prognózu pacientů,“ řekl děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. Kromě dosažení normální hmotnosti pomáhají pacientkám nalézt cestu zpět do normálního života. S návratem k původním zájmům a kvalitě vztahů mají ale pacientky i po částečném uzdravení problém. Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce (např. soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních). Lékaři se v poslední době věnují také tzv. kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie. „Nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu (kdy se jedinou životní odměnou stalo hubnutí) jsou u poruch příjmu potravy zásadním rizikem. Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. Výzkum pomocí nových zobrazovacích metod (fMRI – funkční magnetická rezonance, EEG – elektroencefalogram) v našem Centru ukazuje, že dívky s poruchami příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace, zejména v sociálním kontextu. Například tolik nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní (podobně jako například lidé s autismem), což zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní,“ vysvětluje Hana Papežová.

Genetika jako nabitá pistole
Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu (GWAS), který u 3500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný. Nachází se na 12 chromosomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. Výsledky studie byly letos v květnu vědecké veřejnosti oznámeny na tiskové konferenci University of North Carolina at Chapel Hill (UNC). „Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí. Medikům 1. LF UK ráda cituji naši významnou kolegyni C. Bulik z USA, která se na tomto objevu podílela. Jak říká, genetika je nabitá pistole a my můžeme prostředím ovlivnit, zda vystřelí nebo ne. Důležité je nenechat vystřelit tu pistoli,“ upozorňuje prof. Papežová s tím, že na konferenci se budou odborníci věnovat genetice a navazujícímu novému výzkumu mikrobiomu (střevní mikroflóry) a klinickému využití nových poznatků v praxi.

I chronické pacientky potřebují léčbu
Psychiatři, kteří o lidi s poruchami příjmu potravin pečují, volají po zlepšení možností léčit pacienty v komplexním týmu odborníků. Slibují si podporu od připravované reformy psychiatrie, která je zaměřena na zlepšení péče o vážná psychiatrická onemocnění. Poruchy příjmu potravy mezi tato závažná psychiatrická onemocnění, s vysokým procentem sebevražd (ve 20 až 40 procentech jsou příčinou předčasného úmrtí) a vysokou mortalitou bezpochyby patří.
V klinické praxi dnes psychiatři stále častěji setkávají s chronickým průběhem poruch příjmu potravy. V odborné literatuře je označován jako Severe and Enduring Anorexia (SEAN). Proč se pacientkám onemocnění stále vrací? „Jedním z důvodů může být skutečnost, že v posledním desetiletí dochází v České republice k nárůstu počtu osob, které se odborné psychiatrické léčbě dlouhodobě vyhýbají (narůstají nabídky alternativních přístupů v léčbě). Pacientky i jejich rodiny někdy preferují pouhou léčbu somatických následků malnutrice a odbornou psychologicko-psychiatrickou léčbu vyhledají pozdě, což vede k nárůstu chronicity i invalidizaci mladých žen na začátku pracovní kariéry,“ varuje prof. Papežová, která pro chronické pacientky postrádá specializovanou péči.
Reforma psychiatrie přináší podporu multidisciplinární spolupráce, tedy odbornou týmovou práci, která by více pracovala s motivací pacientů k léčbě a včasnějším a diferencovanějším komplexním řešením léčby a předáváním pacientů podle závažnosti stavu. I když je v ČR možnost delší hospitalizace pacientek s poruch, je podle prof. Papežové potřeba podpořit i v této oblasti deinstitucionalizaci, tedy možnost delšího léčebného pobytu v komunitě podporované odborníky.

Kontakt na tiskovou mluvčí 1. LF UK:
Petra Klusáková, DiS.
Oddělení komunikace 1. LF UK
petra.klusakova@lf1.cuni.cz
tel. 224 964 406
mob.773 205 725