Hlavův ústav slaví stoleté výročí

Projekt dnešního Hlavova ústavu se připravoval od roku 1911, stavba byla však zahájena až roku 1914 a záhy ji přerušila první světová válka. Zkolaudována byla nakonec až v roce 1921. Do budovy, která je považována za mimořádnou stavbu nejen v našich zemích, byly umístěny i ústavy soudního lékařství a bakteriologicko-sérologický ústav. V roce 1958 byla budova prohlášena za kulturní památku. 

Pražská univerzita byla rozdělena na českou a německou v roce 1882. Česká lékařská fakulta mohla zahájit svoji činnost až počátkem školního roku 1883/84. Její teoretické ústavy byly umístěny v narychlo vystavěné budově v Kateřinské ulici (dnešní sídlo děkanátu). Český patologicko-anatomický ústav měl v nové stavbě jednu pitevnu, dva pokoje a na dvoře hrázděnou kůlnu. Do čela ústavu byl postaven nejmladší člen profesorského sboru, dvacetiosmiletý Jaroslav Hlava, který od počátku svého přednostenského působení usiloval o jiné, důstojné umístění svého pracoviště. Ve všech vzpomínkách na J. Hlavu je zdůrazněno, že vybudování ústavu považoval za hlavní úkol svého života a věnoval mu všechnu svoji energii. 

Hlavova žádost o nový ústav byla nicméně korunována úspěchem až v roce 1921. Projekt nové budovy se připravoval od roku 1911, stavba byla zahájena v roce 1914, avšak první světová válka ji více méně zastavila. Od počátku roku 1916 se na stavebních plánech objevuje jméno Aloise Špalka, stoupence moderních konstruktivistických zásad v architektuře, k jehož vrcholným dílům patřil právě Hlavův ústav spolu s nedaleko stojícím Purkyňovým ústavem. Spoluautorem půdorysů Hlavova ústavu byl architekt August Kožíšek. Kolaudace stavby proběhla 22. ledna 1921. Vedle Hlavova ústavu zde byly umístěny ústavy soudního lékařství a bakteriologicko-sérologický ústav. 

Stylovým východiskem stavby se zdá být vídeňský novoklasicismus, místy novobarokně, místy naopak téměř prekonstruktivisticky laděný: míra sugestivity některých nejmoderněji pojatých částí je taková, že odborná literatura Hlavův ústav až do 80. let vydávala za příklad raně funkcionalistické či konstruktivistické architektury. 

Profesor Hlava úzce spolupracoval s architekty jak při zhotovování plánů, tak i při jejich realizaci. Mimořádnou pozornost věnoval tomu, aby pitevní sály byly maximálně osvětleny i s ohledem na roční období. Toto bylo zajištěno vytvořením deseti polokruhovitých skleněných arkýřů. V nich a u oken mezi nimi bylo umístěno 11 pitevních stolů. V suterénu pod pitevnami byla umístěna lehátka pro 32 mrtvol. Hlavní schodiště ve středu budovy vede k velké posluchárně, jejíž amfiteátr měl 180 míst. Nad ní je umístěna menší posluchárna. V pravém křídle budovy byly kanceláře, laboratoře, knihovna a také několik bytů. 

V pravém koutě vestibulu je ve zdi pomník s nápisem Prof. MUDr. Jaroslav Hlava. Bylo také splněno Hlavovo přání, aby jeho ostatky byly uchovány v tomto ústavu. 

Slavnostní otevření a první přednáška se konaly v pondělí 18. dubna 1921 za účasti řady významných osob. Slavnostní projev přednesl děkan Ivan Honl, blízký Hlavův spolupracovník a spoluautor řady publikací. Vyzdvihl zásluhy svého učitele a sdělil, že na přání tisíce jeho žáků i jeho kolegů má tato budova navždy nésti název Hlavův ústav. Do té doby se oficiálně nepojmenovala žádná univerzitní budova v Praze po žijící osobě. Jen nemnozí si povšimnou sochy profesora Hlavy umístěné na jihovýchodním nároží jeho ústavu. Dnes vystavená plastika je kopií pořízenou v roce 2005.

Ludmila Hlaváčková
Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK