Do fakultního dění se mohou zapojit všichni
Od 1. září 2020 je novým děkanem 1. LF UK doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. Dlouhodobý proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou výuku je zároveň přednostou Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK. Své čtyřleté volební období začíná v rozbouřené době „covidové“, která se významně dotýká i fungování fakulty. Jak vidí současnou Jedničku a její směřování do budoucna, do kterých oblastí chce napřít fakultní síly a dá prostor hlasu studentů?
V jakém stavu 1. lékařskou fakultu jakožto děkan přebíráte?
Fakulta je ve velmi dobrém stavu. S velkým respektem k práci svého předchůdce musím říct, že je stabilizovaná ekonomicky i personálně. Uvnitř fakulty nevidím žádný problém, který by vyžadoval nějaká drastická opatření.
Každý nově příchozí děkan si sestavuje svůj poradní kruh. Budete opět zapojovat studentský hlas, jak tomu bylo již v minulých obdobích?
Nové kolegium je již sestaveno, částečně je zde zachována personální kontinuita, ale je tam i řada nových lidí. Kolegium bude pomáhat v řešení hlavních úkolů fakulty, které si mezi sebou rozdělí jednotliví členové. Jako celek bychom pak měli spolupracovat i vertikálně s lidmi mimo kolegium a se všemi odděleními děkanátu tak, abychom plnili svá zadání v jasně daných termínech. V jistém nadneseném smyslu jsme kolegium my všichni, co se na fakultě pohybujeme. Všechny hlasy mají být slyšeny a všichni mohou být do fakultního dění zapojeni. Co se týče studentů, budou zastoupeni nejen v kolegiu, ale i v pracovních skupinách, tzv. „task forces“. Neformální pracovní skupiny se zapojením studentů by měly vznikat i v budoucnu jak v kolegiu, tak na jednotlivých pracovištích. Přinášejí nám od studentů potřebné informace a studentům zase ukazují, jak fungují fakultní rozhodovací procesy, jaké jsou naše mantinely a časové možnosti. Učí je to realismu.
Jakým způsobem se budou moci studenti do pracovních skupin zařadit?
Část studentů bude nominovat Akademický senát 1. LF UK či studentské spolky, část si budou moci vybrat vedoucí pracovních skupin ze studentů, s nimiž se jim dobře spolupracuje. Půjde tedy o kombinaci obojího. Důležité je, že studenti nebudou drženi stranou a budou moci přicházet se svými nápady.
Kdo převezme vaši proděkanskou agendu?
Proděkanka pro studium a všeobecné lékařství docentka Andrea Burgetová bude mít na starosti záležitosti studentů a celkový pohled na šestileté studium, ale protože jde o rozsáhlou agendu a chceme ještě více propojovat klinické a teoretické předměty, dva další členové kolegia se budou věnovat teoretické, preklinické a zároveň klinické výuce. Bude to změna, která by měla umožnit, aby měli zástupci kolegia čas scházet se s vedoucími výuky i přednosty klinik a diskutovat o tom, jak tuto výuku konkrétně provázat.
Jaké jsou dlouhodobé pedagogické cíle fakulty pod vaším vedením?
V oblasti výuky vychází z potřeb studentů, kteří je vyjadřují prostřednictvím řady anket včetně zcela recentního šetření Mladých lékařů, i názorů učitelů. Částečně na ně zareagovalo už předchozí vedení fakulty, a sice inovacemi kurikula klinických předmětů ve čtvrtém až šestém ročníku. Studenti chtějí získávat praktické zkušenosti, s čímž souvisí i využívání zmíněných simulací. Je žádoucí, aby se co nejvíce kontaktní výuky využívalo k vzdělávání v dovednostech, nikoliv k frontálnímu předávání znalostí. Máme i řadu cílů vědeckých a organizačních, rozvojových.
Fakulta neustále pečuje také o klinická pracoviště pro praktickou výuku…
Klinická výuka vyžaduje výuku v malých skupinkách. Nejbližším rozšířením klinické základny by měla být fakultní interní klinika v Nemocnici Na Bulovce. Chceme studentům umožnit praxi i na dalších, třeba i nefakultních pracovištích, a to včetně těch zahraničních, která by se mohla stát našimi smluvními partnery. Obdobné smlouvy už máme například s nemocnicemi v Izraeli. Musíme se s partnerskými nemocnicemi dohodnout na spolupráci, která bude ku prospěchu oběma stranám. Proto jsem například do kolegia přizval ředitele VFN pana profesora Feltla. Navíc chceme pro studenty vytvořit přehledný systém, který stanoví, co lze od fakulty požadovat, jaké stáže jim uznáme a jaké povinnosti budou muset splnit po návratu ze studijních pobytů.
Na Jedničce je velice nízký počet studentů na učitele. Lze tento poměr ještě dále snižovat?
Už v devadesátých letech se objevovaly nápady, jak z nás udělat druhý Harvard, kde se udává poměr učitelů a studentů 1 : 1. Ukázalo se, že ekonomicky to nemůže v našich podmínkách fungovat. Při takovém poměru bychom museli oproti dnešku přijímat polovinu uchazečů o studium, což je pro udržitelné fungování fakulty velmi málo. I tak ale máme snad ten nejnižší počet studentů na jednoho učitele v ČR, a buďme za to rádi. Už jen udržovat takto nízký poměr je náročné. Pomohla nám v tom mimořádná dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která posílila teoretickou i klinickou výuku. Měli bychom se teď hlavně snažit tento příznivý poměr dobře využít. V tom myslím ještě máme rezervy. Přitom naši učitelé jsou většinou špičkami ve svých oborech nejen na úrovni národní, a navíc pokrývají naprostou většinu teoretických a klinických oborů.
Je fakulta připravena na případné další omezení svého chodu v souvislosti s covidem-19? Nakolik může opakování situace z jara letošního roku zkomplikovat některé plánované změny?
Získali jsme již řadu zkušeností na jaře. Posilujeme elektronickou podporu výuky. Musíme vyřešit dostupnost klinické a dle možností obecně praktické výuky, umožnit výuku osobám v karanténě a podobně. Na druhou stranu musíme připravovat i opatření mimo vlastní výuku a udržovat chod a ekonomiku fakulty. Jistě to trochu ubírá část naší energie a může zpomalit některé plány. Mám na mysli například rozšiřování simulační výuky, která jednoznačně vyžaduje bezprostřední osobní kontakt. Na druhou stranu řadu věcí, které se během omezení prezenční výuky naučíme, můžeme využít i po skončení covidových opatření. To se týká především zmíněné elektronizace studia. Chceme pro studenty i učitele nastavit trvalé standardy a jednotnou linii postupu v podobných situacích. Leccos jsme se naučili už na jaře, kdy nám velmi pomohli i naši studenti.
Co vás tehdy nejvíce překvapilo?
Mile mě překvapili právě studenti, a to zejména ti, kteří chodili pomáhat do nemocnic nebo nabízeli svoji pomoc při zavádění distanční výuky. Nepříjemná překvapení přinášela neustále nová prohlášení státních orgánů. Někdy bylo dost těžké se s prudkými změnami vypořádat. V pátek třeba přišlo nařízení, kterému jsme museli hned v pondělí vyhovět. Tisíce studentů přitom očekávalo jasné informace, jak bude fakulta fungovat. Na druhou stranu i to pro nás bylo cennou zkušeností. Problémy často přicházejí neočekávaně, proto je důležité mít nastavené postupy a způsoby řízení tak, abychom na ně byli schopni rychle reagovat. Je nutné, být připraveni na všechno.
Co konkrétně bude obnášet rozšiřování simulační výuky?
Jednak půjde o stavební úpravy a rozšiřování simulačního centra a inovaci jeho hardwaru. Naším úkolem ovšem bude lépe a více implementovat do výuky i ty kapacity centra, které už máme k dispozici. Ty jsou potenciálně dobře využitelné, ale záleží hodně na tom, nakolik se s nimi naučíme pracovat a jak je ještě více prosadíme do výuky, jak se zapojí i další učitelé, včetně klinických lékařů. Neváhal bych využít i starší studenty, kteří mohou zároveň působit jako lektoři. V současné době na fakultě v simulačním centru probíhá asi jedno procento výuky. Dílčí simulátory se využívají i na dalších pracovištích. To by se mělo v budoucnu zněkolikanásobit. Měl by vzniknout program s jasným plánem toho, co se v kterém ročníku a daném předmětu student naučí. Větší míra implementace simulací do sylabů sníží zátěž fakultních klinik – když bude student na simulátoru, nebude na klinice s pacienty (kterých je málo), ale přitom se naučí řadě praktických dovedností. Do simulační výuky ale nespadají jen simulační centra a simulátory. Patří sem i nácvik dalších dovedností, jako je třeba cévkování, endoskopické výkony nebo vedení porodu.
Jak si představujete ideálního absolventa Jedničky?
Teoretické znalosti by se u něj měly propojovat s praktickými dovednostmi. Teorie dává základy pro pochopení kliniky. Lékař musí mít vědecký pohled na medicínu, aby například rozuměl vývoji nových léků nebo třeba statistice ve studiích – aby mu nikdo nemohl věšet bulíky na nos. Absolvent by měl mít i řadu klinických dovedností – měl by zvládnout přijmout pacienta, zaznamenat jeho anamnézu, vytvořit program vyšetření, dokázat komunikovat s lékaři jiných odborností a řešit život ohrožující stavy. Nedílnou součástí zdravotnického vzdělání jsou zároveň eticko-psychologické aspekty péče a schopnost komunikace s pacientem. Nesmíme ale zapomínat i na studenty nelékařských oborů, i jich se řada zmiňovaných věcí bude týkat. Naši studenti mají spoustu dobrých teoretických znalostí, lepších než třeba studenti na zahraničních univerzitách. Tamní studenti se ale zase umějí lépe pohybovat v klinickém prostředí. Dokáží určit, co je podstatné, a komunikovat o tom se starším lékařem, vědí, kam pacienta poslat. U nás jako by byli studenti přehlceni informacemi, ne vždy dobře navzájem propojenými, a řadu základních dovedností, nezbytných pro každodenní klinickou praxi, se nedaří procvičit.
Co chtějí ve výuce měnit studenti?
Jejich požadavky jsou většinou racionální, ale často je třeba zasadit je do časového a někdy i právního kontextu. Některé věci nejde řešit obratem. Patrný je především zájem studentů o získávání praktických dovedností u nás i v zahraničí. Tomu chceme dostát a některé praktické úkony učit už od prvního ročníku. Studenti si hned od začátku začnou osahávat medicínu v praxi. Nechceme ale vyučovat automaty, kteří se naučí nějakým jednotlivým dovednostem, a ty pak mechanicky uplatňují. Teoretické vědomosti jsou nesmírně důležité a pro mediky nutné, protože se díky nim mohou dále rozvíjet. I studenti oceňují, že jsou v teoretických znalostech vybaveni velmi dobře. Chtějí ale, aby teoretické předměty měly jasné směřování a opodstatnění. Medici se třeba naučí jednotlivé buněčné nebo biochemické cykly, a než naleznou uplatnění těchto vědomostí, uplyne dlouhý čas. Studenti mají taky zájem o lepší elektronické služby nebo možnost nahlížet do rozvrhů a literatury přes elektronické rozhraní. To by mělo být v budoucnu propojeno do komplexního elektronického systému řízení výuky. Není to úplně jednoduché a musíme v tom spolupracovat s univerzitou, která teď chystá aktualizaci stávajícího studijního informačního systému. Rádi bychom taky vypracovali lepší systém pro hodnocení výuky. Nyní máme hodnocení univerzitní i fakultní a hodnocení předmětů. Rád bych, aby informace od studentů poskytly učitelům zpětnou vazbu a možnost na ni zareagovat, aniž by se hodnocení mělo stát nějakou zbraní.
Můžete porovnat dnešní studium s vašimi vlastními zkušenostmi z medických dob?
Co se týče praktického zapojení studentů, s tím jsme se potýkali i my. Někteří říkají, že to bylo dříve lepší, jiní vidí i v tomto minulost přinejlepším stejnou. Pravdou je, že po třetím ročníku tehdy získával medik určité kompetence, takže si někteří z nás přivydělávali jako sestry. Řada věcí byla v uvozovkách jednodušší, výuková pracoviště nesvazovalo tolik legislativních omezení a administrativy. Pacientů bylo tehdy v nemocnicích víc, což je dáno vývojem medicíny a zkracováním hospitalizací, a neměli takovou možnost odmítnout svou úlohu ve výuce. Předpokládalo se, že medikům budou k dispozici. Obecně jsme měli mnohem menší možnosti ve výběru školy nebo třeba i zkouškového termínu. Byli jsme celkově pod větším tlakem, který nás nutil k rozhodování. To mělo jistě řadu nevýhod. Dnešní doba je naopak vysoce benevolentní a můžete se přihlásit třeba na dvacet škol. Je ovšem otázka, zda je velký počet variant výběru člověku přínosný. Myslím, že přes nedostatky to pro většinu z nás byla krásná léta a měla by taková být i pro dnešní studenty.
Co vás nejvíce baví na práci v Ústavu patologické fyziologie a jak ji chcete skloubit s děkanováním?
Baví mě výuka i věda, na kterou však už mám málo času. V ústavu máme dobré vztahy a jasné společné cíle. A tyhle své zkušenosti bych teď rád přenesl o úroveň výš, i když to bude složité. V ústavu je práce bezprostřední. Když učíte, učíte konkrétní lidi, neorganizujete, jak se má učit. Když děláte vědu, děláte ji s konkrétními lidmi v kontaktu s nimi. V obou případech máte k dispozici rychlou zpětnou vazbu a dopad vašich činů je rychlejší. Na fakultní úrovni je zapojeno více článků, a je proto třeba zvolit jiný manažerský styl, sledovat více rovin a být rozhodnější. Moc taky záleží na tom, jakými se člověk obklopí lidmi, a jak o ně pečuje. Kolegové v ústavu i na fakultě musí vždy vědět, že jsem tu pro ně. Pokud se nám podaří dosáhnout nějaké změny na celé fakultě, bude pozitivní dopad mnohem širší. Rád bych si v tomto ohledu zachoval potřebný nadhled a vědomí toho, proč, kam a jak chci věci posouvat.
klu, mal